Na tomto příspěvku se podílel člen komunity WeAreTeachers, který si přeje zůstat v anonymitě.

Nedávno mě uprostřed plánovacího období zavolali do hlavní kanceláře. Potřeboval jsem vyzvednout věc, kterou tam jeden z rodičů nechal pro své dítě. V domnění, že jde o něco jako inhalátor nebo peníze na večeři, jsem si pro ni rád došel.

Když jsem přišla do kanceláře, rodič mi podal láhev S'well. Takovou tu 17uncovou izolovanou láhev na vodu, sotva větší než obyčejná láhev na vodu.

"Ahoj, promiň," řekl rodič ovšem. Měl na sobě oblek a zjevně mířil do práce (nebo něčeho podobného). "Remy mi pořád psala, že to potřebuje. Odepsal jsem jí, Copak u vás ve škole nemají fontánky s vodou? ale myslím, že prostě měl abyste ji vyndali z láhve." Zasmál se, jako by chtěl říct, Teenageři, mám pravdu?

Zhluboka jsem se nadechla nosem. "Ach, já mám taky takový - taky mám svůj ráda," řekla jsem. Ale jsem si jistá, že mi to říkaly oči, CO NA TÉTO ZEMI .

Všichni jsme slyšeli o rodičích vrtulnících, ale možná jste ještě neslyšeli o nejnovějším termínu pro znepokojivý trend, který byl nedávno identifikován v oblasti rodičovství: rodiče sekačky na trávu.

Trávníkáři dělají vše pro to, aby jejich dítě nemuselo čelit nepřízni osudu, boji nebo neúspěchu.

Místo toho, aby děti připravovaly na výzvy, kosí překážky tak, aby je děti vůbec nezažily.

Myslím, že většina rodičů sekaček na trávu pochází z dobrého místa. Možná v dětství zažili spoustu studu kolem neúspěchu. Nebo se možná cítili opuštěni svými rodiči ve chvílích, kdy bojovali, nebo se potýkali s většími překážkami než většina ostatních. Každý z nás - i ten, kdo není rodič - se dokáže vcítit do motivací člověka, který nechce vidět své dítě bojovat.

Výchovou dětí, které zažily jen minimum problémů, však nevytváříme šťastnější generaci dětí. Vytváříme generaci, která nemá ponětí, co dělat, když se s problémy skutečně setká. Generaci, která panikaří nebo se uzavírá do sebe při pouhé představě neúspěchu. Generaci, pro kterou je neúspěch příliš bolestivý, takže se s ním vyrovnává pomocí mechanismů, jako jsou závislost, obviňování a...internalizace. Seznam je dlouhý.

Pokud v mladším věku dětí odstraníme všechny problémy, nebudou v dospělosti zázračně vybaveny pro zvládání neúspěchů.

V dětství se totiž tyto dovednosti učí.

Dítě, které se nikdy nemuselo samo vypořádat s konfliktem, nepřistoupí k prvnímu testu, který na vysoké škole bombarduje, a neřekne si: "Jééé, já se opravdu musím lépe učit. Oslovím asistenta absolventa a zjistím, jestli neví o studijních skupinách, ke kterým bych se mohl přidat, nebo o jiných materiálech, které bych si mohl přečíst, abych příště lépe zvládl." Místo toho bude velmi pravděpodobně reagovat jedním nebo více z následujících způsobů:

• Obviňte profesora
• Volat domů a prosit rodiče, aby zasáhli
• se psychicky zhroutí nebo se udělají nešťastnými.
• Napsat o profesorovi a jeho třídě ošklivé recenze na internetu.
• začít plánovat nevyhnutelné zničení své vysokoškolské kariéry/budoucnosti.
• Předpokládejte, že selhali, protože jsou hloupí.
• zhroutí se do sebe, úplně to vzdají a přestanou se snažit.

Děsivé, že? S podobným chováním se jako učitelka na střední škole setkávám neustále.

Zmenšeným příkladem je rodič, který zavolal, aby požádal o prodloužení písemného projektu jménem svého dítěte, kterému budu říkat Josh.

"Ráda mu prodloužím," odpověděla jsem, "ale mohla byste se Joshe zeptat, proč se mě na to nezeptal? Vím, že jsem svým studentům dala jasně najevo, že mě mohou požádat o prodloužení. Pokud ho něco znervózňuje nebo váhá, jestli se ke mně má přiblížit, potřebuji o tom vědět."

"Ale ne, o nic takového nejde, on tě miluje," vysvětlila. "Já za něj jen obvykle takové věci vyřizuji."

Jaké věci? Chtěl jsem se zeptat. Něco méně než dokonalé pohodlí?

Někteří rodiče samozřejmě mají děti, které trpí úzkostí, depresí nebo jinými formami duševních onemocnění.

Rodiče těchto žáků se pochopitelně mohou snažit odstranit ze života svého dítěte boje a výzvy, protože viděli, jak jejich dítě v minulosti reagovalo na jiné boje a výzvy. A i když plně uznávám, že každé dítě a každá situace je jiná - například žáci 504 rozhodně potřebují určité boje odstranit, aby byli na stejné úrovni jako jejich spolužáci -, je pro ně důležité, aby se jim dařilo.nejsem si jistý, že řešení pro každý citlivé dítě je odstranit co nejvíce boje.

Mám klinickou úzkost, která mě občas ochromuje a se kterou jsem často bojovala celé dětství. Nedokážu si ale představit, o kolik horší by byla moje úzkost, kdyby mě rodiče učili, že úzkost je něco, čeho se mám bát a vyhýbat se jí, a ne ji řešit; kdybych byla vychovávána tak, abych se vyhýbala všemu, co není v mé komfortní zóně, místo abych se svým nepohodlím pracovala a řešila ho; kdybych se vyhýbala všemu, co je mimo mou komfortní zónu.V dětství jsem dostal zprávu, že jediní, kdo je schopen zvládnout výzvy v mém životě, jsou moji rodiče - ne já.

Chceme-li, aby naše děti byly úspěšnými a zdravými dospělými, musíme je naučit, jak se vyrovnat s vlastními problémy, jak reagovat na nepřízeň osudu a jak se za sebe postavit.

Podívejte se na naše video o výchově sekačkou na trávu zde.

Co je to rodič se sekačkou na trávu?

"Místo aby rodiče sekačky na trávu připravovali děti na výzvy, kosí překážky."

Vložil WeAreTeachers v Pátek, Září 14, 2018

P.S.: Tento článek vysokoškolského profesora o rodičích sekaček na trávu stojí za přečtení.

Podělte se o své názory na rodiče sekaček na trávu v naší skupině WeAreTeachers HELPLINE na Facebooku.

Učitelé se navíc podělí o nejnehoráznější požadavky rodičů.